Zimní období není nejlehčí část roku — a přesto v něm můžeme najít výživu pro naši duši, jednoduchost, prostor pro sebeuvědomění a vytvořit si z něj dobré prostředí pro náš další vývoj.
Když se příroda stáhne, děje se toho nejvíc uvnitř
Jdeme do největší temnoty v roce. A v těchto dnech je naše pozornost a koncentrace cennější než kdy jindy.
Je tu mnoho podnětů, které nás mohou stáhnout směrem, který nám neslouží. Sociální sítě, spěch, tlak, rozptýlení… A právě proto je teď důležité vracet se k sobě.
Příroda je schoulená. Na povrchu se zdánlivě nic neděje, ale uvnitř probíhají zásadní procesy.
A podobně je to teď i s námi. To, co se děje uvnitř, není vždy vidět – a právě proto to vyžaduje naši jemnou pozornost.
Jak se vracet k sobě?
Není to složité.
Stačí si několikrát za den položit jednoduchou otázku:
„Jak se právě teď cítím? Co se ve mně děje?"
A pak to vše jen pozorovat.
Nepotřebujeme s tím bojovat. Nemusíme to hodnotit. Není tu žádný tlak na výkon.
Potřebujeme vše jen vnímat, a díky tomu uznat to, co je… protože právě to chce být teď viděno a cítěno. Zásadní je se neztotožňovat s ničím, co se objeví, jen si dovol to vidět.
Malá praxe pro dnešní den (1 minuta)
Zavři na chvíli oči.
Zhluboka se nadechni do břicha… a pomalu vydechni.
Zeptej se: „Co teď uvnitř sebe vnímám?"
A dovol tomu jen existovat. Jen to vnímej.
To je vše. A přitom je v tom velká síla.