Příběh putování

21.04.2021

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč jako lidi tak rádi cestujeme? Co je to blahodárného na poznávání nových míst? Proč nás to tak volá opouštět náš domov a vydávat se za dobrodružstvím?

Na začátku našeho vstahu s Ondrou nás na sobě navzájem přitahovala jakási chuť po dobrodužství. Oba jsme se rádi vydávali na "cestu" - takovou tu, kdy se na měsíc sebereš a jdeš poutní cestu, nebo se rozhodneš stopovat s kámošem až do Mongolska. 

Oba nás fascinovalo, že když se člověk vydá na nějakou takovou cestu, najednou vnímá svět úplně jinak. Všímá si drobných znamení, potkává "ty správné" lidi, kteří ho nikdy nenechají na holičkách (nakonec tě stejně vždycky nějakej řidič nabere, i když na to čekáš třeba celej den na Mongloské pláni, kde rozhodně auta nejezdí). Je to vlastně takový úplný odevzdání se tomu, co ti život posílá do cesty.  

A tak jak jsme se s Ondrou krátce po tom, co jsme se dali dohromady, vyrazili na takovou cestu společně. Byla to cesta po Gruzii, kterou jsme prokřižovali křížem krážem stopem. Navštvíili jsme hodně vysoký hory a dali si na pohodičku kafe a sex na vrcholu ve 3.000 metrech, aby nás o půl hodiny později vyhnala dolů z kopce pořádná bouřka a blesky. Navštívili jsme brutálně starý a posvátný kamenný město, kde jsem následně při podpoře Ondry přežila prozvracenou noc. Navštívili jsme Tusheti, kde jsme viděli tu nejvíc panenskou přírodu a dozvídali  se fakt divný hisotrky o tom, jak se místní chlapi chovaj k ženám.

Zažili jsme krásný momenty a pohodový chvíle plný lásky, ale i pěkně šílený momenty neshod, procitnutí, odporu a nepochopení. Měsíc v Gruzii nám dal víc jak rok manželství. Aniž jsme si to uvědomovali, byla to pro ás oba veliká zkouška.  

Domů jsme se vraceli asi 3 500km dlouhým stopem přes Turecko. Dokážete si to představit? To je hodně dlouhá cesta domů. Ale to je zákon cesty, vždycky Tě někdo nabere. A tak jsme profrčeli celý Turecko, potkávali hodně šílených lidí (jako třeba kamioňáka, co nás chtěl obra krmit), ale drželi při sobě. Po tom, co nás poslední auto vyfluslo v česku v Podivíně, věděli jsme, že jsme doma a že jsme to zvládli.

Během té cesty vyplavalo na povrch hodně témat, který ovlivňovali naši interakci a my jsme byli přímo vystavení tomu se s nimi potýkat. 

A jak to všechno souvisí s PUTOVÁNÍM? Jednoduše - to je právě to, co v putování rádi propojujem. Vydávat se na cestu a současn vnímat, jak nás to vnitřně mění.