Společná cesta, aneb náš cíl.

06.04.2021

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč tak rádi cestujeme? Co je to blahodárného na poznávání nových míst? Proč nás to tak volá



Na začátku našeho vstahu nás na sobě navzájem přitahovala jakási chuť po dobrodužství. Dobrodruždzví v tom slova smyslu, že jsme se rádi vydávali na "cestu" - je jedno v jakém pojetí, zda to byla poutní cesta, cesta stopem do Mogloska - cokoliv, co mělo nádech putování. Oba nás fascinovalo, že když se člověk vydá na nějakou takovou cestu, najednou vnímá svět jinak. Všímá si drobných znamení, potkává "ty správné" lidi, kteří ho nikdy nenechají na holičkách (nakonec tě stejně vždycky nějakej řidič na stopu nabere - i když na to čekáš třeba celej den na Mongloské pláni, kde rozhodně auta nejezdí) a hlavně má v sobě takovou jakousi zvláštní víru v to, že vše nakonec dobře dopadne. Nejspíš to někteří znáte. Je to takový jiný stav odevzdání. A nejzajímavější je to, že vždycky jsou tyhle pocity hodně vnímány až potom, co se navrátíme domů. Oni nakonec všechny ty cesty jsou jakési volání po návratu domů. Proč to lidé vlastně rádi cestují? 

A tak jsme zjistili, že tohle je jedna z nejléčivějších činností, které můžeme v životě dělat. Jednou za čas se vydat na takovou cestu. Otevřít se úplně novému pohledu.

Proč se na "dovolené - cestě" prostě cítíme tak dobře? 

Vzpomínáme na tu první, kterou jsme spolu podnikli - byla to cesta do Gruzie, kterou jsme prokřižovali křížem krážem stopem a domů jsme se vraceli 3 000km dlouhým stopem přes Turecko. A taky že nás tahle cesta pořádně vyškolila. Učila nás o tom, co to znamená navštěvovat jiná místa. To, co se s naším vztahem dělo vytahovalo mnohem hlubší věci, než kterých jsme se byli schopni společně dotknout kdy dříve.

Vzpomínám si, jak se v nás otřásalo cosi v zkladech. Když jsme navštěvovali různá místa, jakoby na nás vysílala svá specifická poselství. Jinak jsme se k sobě chovali v různých městech, v horách, v národním parku Tusheti nebo sklaním městě. Navštěvovaná místa v nás přitozeně otevírala nové dveře 

Když vyrazíme na cestu sám/ve skupině?

Rozdíl v naší identitě, skupinová dynamika - vzájemná výměna, vědomé rozhodnutí na cest uvstoupit a ostatní poutníci se prostě přidávají.

Najednou se nám výlety změnily. Jsme rádi, že dojdeme na nějaké místo, pozdravíme ho a rozděláme malý ohníček v respektu s přírodou. Posedíme, popovídáme si o tom, kdo se jak má a co vnímá, co se v něm poslední dobou odehrává. 

Jsme prostě manželé, co se spolu rádi vydávají na cesty a otevírají se kouzlu. Potřebovali jsme společně vykročit na jednu cestu a to je pro nás teď putování.